Herní klasika #25 - Disney's Aladin (1993)
Dodnes si pamatuji den, kdy mi strejda domů půjčil Segu Mega Drive. Celé dny jsem se těšil, jak si konečně zahraju Zero Tolerance – vymakanou střílečku, na kterou jsem měl opravdu zálusk. Jenže místo očekávané akční řežby mi s konzolí přinesl Disney's Aladdin. Musím s odstupem času uznat, že šlo o výbornou hru – krásně animovanou, svižnou a nápaditou. Přesto ji dodnes podvědomě nenávidím. Ne proto, jaká byla, ale protože tehdy nebyla tou hrou, kterou jsem tolik chtěl.
Hra Disney’s Aladdin z roku 1993 patří za mě k nejvýraznějším a nejikoničtějším videoherním adaptacím animovaného filmu vůbec. Její vývoj a vydání jsou dodnes považovány za fascinující příklad toho, jak jeden film inspiroval dvě naprosto odlišné, a přesto kvalitní videohry — jednu pro konzoli Sega Genesis (Mega Drive) a druhou pro Super Nintendo Entertainment System (SNES). Přestože nesou stejný název a vznikly ve stejném roce, jejich vývoj probíhal odděleně a výsledkem jsou dvě hry, které se liší grafikou, hratelností i filozofií designu. Příběh her se samozřejmě odvíjí od úspěšného animovaného filmu společnosti Walt Disney z roku 1992, který byl inspirován orientální pohádkou o chudém mladíkovi, kouzelném džinovi a princi zabaleném do šarlatových lží. Já se v textu zaměřím z větší části na verzi pro Segu.
Hra Disney’s Aladdin pro Sega Mega Drive vznikla ve studiu Virgin Games a na jejím vývoji se podílel i slavný designér David Perry, který později stál za hrami jako Earthworm Jim nebo MDK. Virgin získali výjimečné právo spolupracovat přímo s Disney Animation Studios, což umožnilo, aby animace ve hře vytvářeli stejní animátoři, kteří pracovali na filmu. Díky tomu hra vynikala mimořádně plynulou a detailní grafikou. Postavičky byly ručně kreslené, převedené do digitální podoby pomocí technologie Digicel, což dalo hře vizuální kouzlo, které bylo v té době naprosto revoluční. Aladdin na Sega Genesis byl akční plošinovka, ve které hráč mohl skákat, bojovat s nepřáteli šermem a házet jablka. Levely kopírovaly scénáře z filmu a nechyběla ikonická jízda na létajícím koberci nebo útěk z jeskyně zázraků.
Oproti tomu verze pro Super Nintendo vznikla zcela nezávisle ve studiu Capcom pod vedením legendárního vývojáře Shinji Mikamiho, který se později proslavil sérií Resident Evil. Tato verze Aladdina je čistě plošinovka, kde Aladdin místo šavle spoléhá jen na skákání a házení jablek. Styl animace je méně realistický a více karikaturní, ale zato je hratelnost o něco dynamičtější, více zaměřená na přesnost, rychlé reakce a plošinové výzvy. Mikami později přiznal, že kdyby měl možnost použít šavli jako v Sega verzi, udělal by to – což ukazuje, jak rozdílné přístupy a omezení ovlivnily vývoj obou her. Přesto je SNES verze považována za jednu z nejlepších her své generace, často hodnocena výše než její Sega konkurence z hlediska designu levelů a ovládání.
Obě hry se staly obrovskými komerčními hity. Sega verze prodala přes 4 miliony kopií, což z ní činí jednu z nejprodávanějších her na této platformě. Hráči oceňovali především grafiku, která se opravdu přibližovala animovanému filmu, a hudbu, která dokázala využít čipové limity konzole na maximum. SNES verze se prodala přibližně ve dvou milionech kopií a byla kritiky vychvalována za precizní ovládání, design i věrnou hudební adaptaci původního soundtracku Alana Menkena. Obě verze získaly mnoho ocenění v tehdejších herních časopisech, a i dnes jsou považovány za vrcholy 16bitové éry.
Kromě těchto dvou nejznámějších verzí vznikly i další adaptace – například verze pro Game Boy, Game Gear, DOS a Amigu, které však byly převážně deriváty jedné z výše zmíněných variant nebo samostatné adaptace s omezeným úspěchem. Verze pro Game Boy byla značně zjednodušená, s menším rozlišením a omezenými animacemi, ale přesto si našla své publikum.
V roce 2019 byly obě hlavní verze Aladdina znovu vydány v rámci kompilace Disney Classic Games: Aladdin and The Lion King, kterou vydalo studio Digital Eclipse. Hráči si tak mohli znovu zahrát klasické verze na moderních platformách jako Nintendo Switch, PlayStation 4 a Xbox One, a to včetně možnosti přetáčet čas, ukládat pozici a dokonce si prohlížet vývojářské poznámky. Později byl balíček rozšířen o dříve nedostupnou SNES verzi, což bylo fanoušky velmi pozitivně přijato.
Hra Disney’s Aladdin se stala nejen důkazem toho, že licencovaná hra může být kvalitní, ale také ukázkou toho, jak dvě studia mohou vytvořit zcela rozdílné, přesto úspěšné adaptace téže předlohy. Dodnes se vedou debaty, která verze je lepší – zda akčnější Sega verze s mečem a filmovější grafikou, nebo rychlejší, přesnější a hravější SNES verze od Capcomu.
V širším kulturním kontextu se Aladdin zařadil po bok takových her jako The Lion King, Castle of Illusion nebo DuckTales, které ukázaly, že Disney v 90. letech dokázal dělat nejen skvělé animáky, ale i výborné hry. Mnozí hráči na Aladdina dodnes vzpomínají jako na jednu z prvních her svého dětství, která kombinovala nádhernou vizuální prezentaci, pohlcující hudbu a zábavnou hratelnost.
Disney’s Aladdin tak zůstává nejen herní klasikou, ale i symbolem zlaté éry 16bitové konzolové éry. Je příkladem toho, jak filmová licence nemusí být jen marketingovým tahem, ale může přinést originální a kvalitní herní zážitek. A právě díky tomu si ho hráči připomínají s nostalgií i dnes, více než tři desetiletí od jeho vydání.
Komentáře
Okomentovat