Wolfenstein 3D je považován za jeden z nejdůležitějších milníků v herní historii, zejména v žánru first-person stříleček (FPS). I když nebyl první hrou z pohledu první osoby, jeho vydání v roce 1992 představovalo revoluční skok v hratelnosti, grafice a rychlosti vykreslování, čímž položil základy pro vznik celého FPS žánru, jak jej známe dnes. Za hrou stojí legendární studio id Software, které později proslulo i sériemi Doom a Quake. Wolfenstein 3D byl nejen technologickým skokem, ale také odvážným experimentem v oblasti násilí a kontroverzního obsahu.
Kořeny projektu sahají až do roku 1981, kdy vznikla první hra s názvem Castle Wolfenstein, kterou vytvořil Silas Warner ve studiu Muse Software pro počítače Apple II. Šlo o 2D stealth akci s pohledem shora, kde se hráč snažil uniknout z nacistického vězení. Id Software se k tématu vrátil o více než deset let později, kdy se rozhodli pro modernizaci tohoto konceptu – avšak s naprosto jiným přístupem. Zatímco původní hra stavěla na plížení a sběru informací, Wolfenstein 3D byl rychlý, brutální a plně akční.
Vývoj hry začal na podzim roku 1991, kdy čtyři klíčové postavy id Software – John Carmack, John Romero, Tom Hall a Adrian Carmack – vytvořili prototyp technologie, která umožňovala plynulý pohyb v 3D prostředí z pohledu první osoby. John Carmack vyvinul revoluční herní engine, který umožňoval extrémně rychlé vykreslování prostředí i na tehdejších relativně slabých PC. Grafika sice využívala jen základní textury, žádné stropy ani podlahy, ale rychlost, s jakou se hra pohybovala, byla ohromující. Díky tomu mohla běžet na standardních počítačích a nevyžadovala drahý hardware.
Id Software čelili několika výzvám, nejen technologickým, ale i morálním a právním. Vizuální styl hry čerpal z nacistické symboliky, objevoval se zde Adolf Hitler jako boss ve zbroji s rotačními kulomety a celé prostředí bylo prošpikované hákovými kříži a nacistickou estetikou. To přineslo řadu kontroverzí, zejména v Německu, kde byla hra zakázána a některé její verze cenzurovány – odstraněny byly symboly i německý dabing. Přesto se hra rychle stala obrovským hitem.
Wolfenstein 3D byl vydán 5. května 1992 prostřednictvím sharewarového modelu – první epizoda s názvem "Escape from Castle Wolfenstein" byla distribuována zdarma, zatímco zbylých pět epizod bylo možné zakoupit. Tento přístup se ukázal jako mimořádně úspěšný a přispěl k obrovské popularitě hry. I proto ho iD Software zopakovalo u hry Doom. Shareware verze se rychle rozšířila po BBS sítích a disketových magazínech, což umožnilo miliónům hráčů po celém světě vyzkoušet hru bez počáteční investice. Komerční verze pak lámala rekordy v prodeji. Nejenom u nás se pak hra šířila i pirátskou cestou. Ruku na srdce, kdo někdy nedržel v ruce disketu s pirátskými hrami.
Zajímavostí je, že hra původně měla obsahovat i mechaniku plížení a ukrývání mrtvých těl, ale vývojáři ji odstranili ve prospěch rychlejší akce. Tom Hall, který pracoval jako designér, původně navrhl mnohem propracovanější příběh a hlubší herní svět, ale John Carmack prosazoval jednoduchost a plynulost, což vedlo ke konfliktům, který nakonec vyústil v Hallův odchod během vývoje Dooma. Přesto právě díky této filozofii se Wolfenstein 3D stal tak úspěšným – jeho hratelnost byla čistá, intuitivní a nesmírně návyková.
Wolfenstein 3D získal mnoho ocenění. Herní média chválila zejména rychlost, inovaci a atmosféru. Byl zařazen do řady „nejlepších her všech dob“ a stal se předlohou pro desítky klonů. Hráči byli fascinováni plynulým pohybem, realistickými (na svou dobu) zvuky střelby, možností používat různé zbraně a ikonickými výkřiky nacistických nepřátel jako "Achtung!" nebo "Mein Leben!". Také neoficiální moddingová scéna rychle vznikla – lidé začali měnit textury, levely a dokonce i herní mechaniky, což pomohlo udržet hru při životě i dlouho po jejím vydání.
Hra inspirovala vznik nového subžánru – tzv. „Doom clone“ – a ovlivnila celou generaci vývojářů. Její úspěch umožnil id Software vytvořit ještě významnější titul – Doom (1993), který rozšířil technologické možnosti a zpopularizoval FPS ještě více. Ale i přesto, že Doom je často označován jako hra, která vytvořila žánr, Wolfenstein 3D je tím, co ho skutečně zformovalo a ukázalo, jak má FPS vypadat.
Wolfenstein 3D se dočkal několika pokračování a reimaginací. Již v roce 1992 vyšel datadisk Spear of Destiny, který sloužil jako prequel. V dalších letech vznikly různé remaky a pokračování – Return to Castle Wolfenstein (2001), Wolfenstein (2009), The New Order (2014), The Old Blood (2015), The New Colossus (2017) a Youngblood (2019). Každý z těchto titulů přinesl nové prvky a pokusy o modernizaci, ale vždy se vracel ke kořenům – boji proti nacistům s prvky alternativní historie.
Wolfenstein 3D má také významný kulturní dopad. Stal se předmětem studia v rámci akademického výzkumu herní historie, designu i etiky. Byl zařazen do stálé sbírky Muzea moderního umění v New Yorku jako jedna z her, které formovaly moderní digitální kulturu. V roce 2012 byl u příležitosti 20. výročí zpřístupněn zdarma ve webové verzi.
Neopominutelnou roli v úspěchu Wolfenstein 3D sehrála i hudba a zvuk. Bobby Prince, který byl zodpovědný za audio, vytvořil řadu chytlavých melodií a efektních zvuků, které přispěly k atmosféře. Hráči si dodnes pamatují melodii z hlavního menu i specifické zvuky při zvedání lékárničky nebo munice.
Navzdory svému věku má Wolfenstein 3D stále silnou komunitu. Existuje množství portů, modifikací a fanouškovských projektů, které umožňují hrát hru i na moderních systémech – například pomocí enginu ECWolf. Díky otevřenosti id Software, které později uvolnilo zdrojové kódy, si hráči mohli hru přizpůsobit a rozvíjet.
Wolfenstein 3D není jen hrou, je to fenomén, který změnil způsob, jakým lidé vnímají počítačové hry. Z jednoduchého, ale intenzivního zážitku z roku 1992 se stal kulturní symbol, předchůdce moderních FPS, a dodnes zůstává připomínkou toho, jak moc může technologická i herní inovace ovlivnit celé odvětví. Bez něj by neexistoval Doom, Quake ani moderní tituly jako Call of Duty. Jeho vliv přetrvává – nejen v samotných hrách, ale i v myšlení vývojářů a ve vývoji interaktivních médií obecně.
Komentáře
Okomentovat