Herní klasika #26 - Need for Speed (1994)
První díl legendární závodní série The Need for Speed se zapsal do herní historie jako průkopník realistického závodění s licencovanými auty, dynamickými honičkami a propracovanou prezentací. Vydaný v roce 1994, položil základy, na kterých Electronic Arts postavila jednu z nejúspěšnějších herních značek všech dob.
První The Need for Speed se dá považovat za zakladatele jedné z nejvíce ikonických závodních sérií herní historie. Vyšla původně v roce 1994 pro konzoli 3DO, později pak v roce 1995 ve verzích pro MS-DOS a PlayStation. Hra vznikla ve spolupráci mezi kanadským vývojářským studiem Distinctive Software (které krátce předtím koupila společnost Electronic Arts a přejmenovala na EA Canada) a automobilovým magazínem Road & Track, což mělo zásadní dopad na její podobu.
Od počátku se The Need for Speed snažila odlišit od tehdejších arkádových závodních her důrazem na co nejvěrnější ztvárnění jízdy a reálných automobilů. Hra nabízela osm licencovaných sportovních vozů – například Lamborghini Diablo VT, Ferrari 512 TR, Dodge Viper RT/10 nebo Porsche 911 Carrera. Každé auto mělo vlastní technické specifikace, zvuk motoru i chování na silnici. Díky spolupráci s Road & Track bylo k dispozici množství detailních informací o každém voze, včetně fotografií, videí a komentářů.
Co dělalo hru unikátní, byla její kombinace simulačních a arkádových prvků. Zatímco ovládání bylo zjednodušené, fyzika vozidel byla na svou dobu překvapivě realistická – hráč cítil rozdíl v ovládání mezi zadním a pohonem všech kol, rozdíly v brzdné dráze či akceleraci. Součástí hry byly také animované přehledy o autech a dokonce i "nehodové" sekvence, které simulovaly náraz a následnou destrukci vozu, byť spíše filmově než detailně.
Hráči mohli závodit na několika tratích, z nichž některé byly lineární (např. horské silnice, městské dálnice), jiné okruhové. Speciálním prvkem byly honičky s policií, které se objevovaly náhodně během jízdy. Pokud jste překročili rychlostní limit, policie se vás pokusila zastavit, což přidávalo napětí a strategický prvek – přizpůsobit jízdu, nebo riskovat pokutu či diskvalifikaci.
Graficky byla hra na svou dobu velmi pokroková. Verze pro PC podporovala rozlišení SVGA a působila velmi realisticky, zejména díky renderovanému 3D prostředí a spritům aut. K tomu se přidávaly digitálně nahrané zvuky motorů a elektronický soundtrack, který podtrhoval atmosféru rychlosti a napětí.
Zajímavostí je, že hra nabízela i split-screen multiplayer (na některých platformách) a možnost závodit proti AI v různých obtížnostech. Zpětně je také oceňována práce s kamerami – hráč mohl volit mezi pohledem z kokpitu, z nárazníku nebo zpoza vozu, přičemž kokpitové záběry obsahovaly ručně kreslené palubní desky jednotlivých aut.
Přestože byl první The Need for Speed určen primárně pro fanoušky automobilů, dokázal oslovit i širší publikum. Kritici tehdy vyzdvihovali jeho technické zpracování, atmosféru a prezentaci. Hra se dočkala několika reedic a verzí, přičemž porty pro různé platformy se mírně lišily obsahem i grafikou – například verze pro Sega Saturn nebo PlayStation přidaly nové tratě a vylepšené FMV sekvence.
Z historického hlediska znamená The Need for Speed začátek cesty, která definovala žánr závodních her na dalších třicet let. I když další díly série šly postupně jiným směrem – více arkádovým, akčnějším, zaměřeným na tuning nebo příběh – základy položené v tomto prvním díle zůstaly důležité. Důraz na licencovaná auta, atmosféru rychlosti a napětí, různé jízdní režimy i přítomnost policie – to vše se v různých formách objevovalo i v dalších částech série.
První Need for Speed je dnes právem považován za milník – nejen jako počátek slavné značky, ale také jako hra, která v polovině 90. let ukázala, že závodní tituly mohou být stylové, technicky vyspělé a přitom přístupné i pro běžné hráče.
Komentáře
Okomentovat