První Gran Turismo ve své době působilo jako zjevení. Tvůrci sázeli na bohatou paletu vozů, která v té době neměla obdoby, a také bohatou škálu jejich úprav a vylepšení. Kromě toho byla grafická i zvuková stránka hry na opravdu vysoké úrovni. Modely vozů působily propracovaně a dojem dokresloval i realistický zvuk motorů.
Poprvé jsem na Gran Turismo narazil díky pořadu o videohrách Level majstrov, který tehdy běžel na nějaké slovenské televizní stanici. Tam tenhle titul představovali jako ultimátní závodní záležitost, která přepíše dějiny. Vyzdvihovali především množství vozů, se kterými můžete závodit, a co vše na nich můžete upravovat. Kromě toho hra tehdy vypadala naprosto fantasticky. I proto jsem se do ní hned zamiloval. Bohužel na zahrání jsem si musel nějakou dobu počkat, ale stálo to za to.
Řekněme si několik historických faktů. Hra vyšla na konci roku 1997 v Japonsku a následující rok v Evropě a Severní Americe. Na svědomí ji má japonské studio Polyphony Digital, které do roku 1998 fungovalo jako interní studio Sony Computer Entertainment. Jeho zakladatelem je Kazunori Yamauchi, který je považován za duchovního otce série Gran Turismo. Hra vyšla na první Playstation, a z více jak deseti miliony prodaných kopií šlo o nejprodávanější hru na tuto konzoli. Když si uvědomíme, jak nejenom u nás bujela pirátská scéna, věřím, že počet hráčů, kteří Gran Turismo hráli, byl minimálně dvojnásobný.
Jestli něčím tato hra vynikala, byla to neuvěřitelně široká paleta vozů, se kterými šlo závodit. Podle internetu jich bylo více jak 170, což je na svou dobu naprosto šílené číslo. Pro úplnost dodám, že tyto vozy pocházely od desíti výrobců, mezi nimiž nechybí žádná významná japonská automobilka. Tudíž zde najdete vozy značky Mazda, Honda (v americké verzi Acura), Mitsubishi, Nissan, Subaru a Toyota. Zbytek světa pak reprezentuje Aston Martin, Chevrolet, Dodge a TVR. Hráči měli opravdu z čeho vybírat. V nabídce jste našli jak vozy kategorie Gran Turismo, vozy šampionátu cestovních vozů a další závodní speciály. Většinu nabídky však tvoří zcela obyčejné vozy. To znamená, že jste se po okruhu mohli prohánět třeba ve voze Mazda Demio, což je prťavý městský hatchback. Protipól tvořily nabušené vozy GT, které reprezentovala třeba Toyota Supra Castrol GT nebo Nissam GT-R LM. Pokud si dobře pamatuji, nepřekonatelné auto bylo Mitsubishi GTO LM Edition, které i při vysokých rychlostech drželo jako přilepené k vozovce. Zmínit musím důležitý fakt, a to že v hlavní hře (GT mód) si musel hráč vozy kupovat, přičemž ty nejlepší se prodávaly za opravdu horentní sumy. Šancí, jak se dostat k lepším vozům, byla také možnost je vyhrát. Hra měla i arkádový mód, který obsahoval velmi omezenou nabídku vozů a tratí, přičemž hráč v něm mohl pouze závodit, což byla v porovnání s GT módem docela nuda.
.jpg)
Jak už jsem několikrát zmiňoval, hlavním lákadlem byla široká paleta vozů a bohaté možnosti, jak tyto vozy vylepšovat a upravovat. Pokud jste si zakoupili vůz, nebo popřípadě vyhráli, měli jste možnost investovat do jeho úprav. To znamenalo, že jste si mohli koupit lepší součástky do motoru, výkonnější turbodmychadlo, lepší brzdy, profi převodovku a další a další vylepšení. Svůj vůz jste mohli i odlehčit a poté upravit do závodní verze, což nešlo u všech modelů. Výsledkem těchto všech uprav byl především nárůst koňských sil, ale vylepšení měli vliv i na ovladatelnost vozu. Díky těmto vylepším jste mohli dělat z obyčejných vozů opravdové monstra. Třeba obyčejná Toyota Supra měla v základu „pouhých“ 276 koní, ale po úpravách jste se dostali až k sedmi stům. Nutno říct, že nešlo o žádné čísla vycucané z prstu. Toyota Supra se v reálu mohla bez potíži na tyto hodnoty dostat. I proto jste váš upravený Honda Civic nedostali nad 300 koní. Mazda Demio si z necelé stovky ořů mohla polepšit na nějakých 130 koní. Kromě všemožných vylepšení jste mohli vozy i různě upravovat, což zahrnovalo úpravu dráhy převodovky, sílu brzd, nastavení tlumičů a podobné vychytávky, do kterých nebylo radno se pouštět.
Důležitou roli samozřejmě hrálo samotné závodění. Pokud jste si chtěli jen tak zazávodit, bez zbytečných činností navíc, byl zde Arcade mód. V něm jste si vybrali z omezené nabídky vozů a pustili jste se do závodů na jedné z tratí. V tomto módu jste si mohli zahrát po připojení druhého ovladače i proti dalšímu hráči. Prim samozřejmě hrál GT mód. V něm si hráč obstarával vozy do své garáže a postupně s nimi procházel bohatou nabídku turnajů a eventů. Závodění v Gran Turismu byla opravdu zábava. Hra se sice přikláněla k arkádovému modelu řízení, přesto vás protivníci dokázali často potrápit a hráč musel mít alespoň malé zkušenosti, aby daný závod vyhrál. A vyhrávat bylo opravdu důležité, neboť čím lépe jste se umístili, tím více kreditů jste dostali. Pokud se vám podařilo vyhrát celý turnaj, přistály vám na účtu další kredity a mnohdy i nový vůz. Často šlo o bídný model, který však šlo zpeněžit.
Nabídka závodů byla opravdu pestrá. Na výběr jste měli nespočet turnajů, které vám byly k dispozici podle jezdeckých licencí, které jste měli. O tom až později. A nebo eventů, které se většinou specializované na určitý typ vozů. Buď šlo o poháněnou nápravy, výkon nebo váhu vozů. To znamená, že do eventu, který byl pro malé vozy s předním náhonem, jste se mohli přihlásit jen s vozem, který má poháněnou přední nápravu, omezený výkon a zcela určitě i váhu vozu. Zkrátka šlo o to, aby jste se v závodě, kde proti sobě jednou městské hatchbacky, neproháněli s bestií typu Dodge Viper.
Zmiňoval jsem jezdecké licence. Ty měly několik úrovní a pro většinu závodů je bylo potřeba. V podstatě šlo o test vašich jezdeckých dovedností. To znamená, že jste museli třeba projíždět úseky na čas, naučit se správně brzdit, kličkovat mezi překážkami a podobné záležitosti. Pamatuji si, že zatímco základní licence šly s přehledem udělat, tu nejvyšší dalo docela dost práce dokončit.
Ve hře bylo celkem 11 závodních okruhů, přičemž 3 z nich byly spíše testovací tratě. Všechny vzešly s pera vývojářů, tudíž je v reálném světě nenajdete. I tak se na nich závodilo opravdu perfektně. Dodnes si pamatuju, jak jsem se proháněl po High Speed Ring nebo Trial Mountain Circuit. Kvalitu zvodních okruhů dokazuje i skutečnost, že se část z nich objevila i v dalších dílech série.
Myslím, že bych mohl o Gran Turismo napsat ještě další tisíce znaků, ale asi by bylo dobré si něco nechat do budoucna, až se v Herní klasice objeví novější díly. Každopádně v rychlosti zmíním grafickou stránku, která byla na svou dobu opravdu perfektní. Modely vozů byly značně propracované a vypadaly skvěle. Dobře na tom byly i ostatní prvky, včetně tratí samotných. Důležitou součástí byla zvuková stránka. Vozy se mohly pyšnit realistickými zvuky motorů, což bylo ve své době značně průkopnické řešení. Špatně na tom nebyly ani ostatní zvuky, které se snažily o co největší realismus. Skvělý byl i hudební doprovod.
Ač jsem byl ve své době ze hry naprosto nadšený, dnes bych se do ní asi nepustil. Co si budeme povídat, zub času se do ní pořádně zakousl. Nechci tím říct, že by dnes vypadalo Gran Turismo vyloženě ošklivě, ale hezký pohled to taky není. V dnešní době by neobstál ani příliš arkádový jízdní model. Zkrátka pokud bych se musel pustit do dílů z prvního Playstationu, rozhodně bych dal přednost „dvojce“, o které si brzo určitě napíšeme.
Gran Turismo
Vývojář: Polyphony Digital
Vydavatel: Sony Interactive Entertainment
Žánr: Závodní
Platforma: PS1
Rok: 1997
Komentáře
Okomentovat