Tentokrát opět o Geraltovi.
Poslední týdny to tady není s aktivitou žádná sláva. Kromě „herní klasiky“ zde vycházely jen knižní recenze, které v tuto na blogu již nenajdete. Bohužel překryv čtenářů herních a knižních článků byl minimální, proto pokud jste patřili k té menšině, která zde chodila i na knižní články, odkážu vás na Seznam Médium a nebo na platformu Substack. Každopádně od teď se bude obsah zaměřovat téměř výhradně na hry, přičemž v převaze budou samozřejmě ty starší. Dost však organizačních záležitostí, pojďme na hry, konkrétně na třetího Zaklínače.
Sice mám za poslední týdny odehráno jen pár hodin, ale i tak jsem si odnesl několik nových postřehů. Zaprvé – úplně jsem propadl Gwintu. Přiznávám, že v téhle karetní hře zrovna nevynikám, ale přesto u ní trávím zhruba 90 % herního času. Můj balíček zatím není žádná sláva, přesto se mi podařilo vybojovat pár cenných vítězství. Mimochodem jsem zjistil, že na podzim vyjde Gwint ve fyzické podobě, takže mě potěšilo, že v tu dobu zrovna slavím narozeniny.
Druhý poznatek se týká Klepny, přesněji řečeno jejího ovládání, které umí být místy opravdu frustrující. Nepamatuju si, jestli mě to trápilo už dřív, ale teď mě to vyloženě štve. Manévrování v úzkých prostorech – třeba při najíždění na mosty nebo lávky – je doslova peklo. A co teprve přivolání koně… Klepna se často objeví zaseknutá za stromem nebo jinou překážkou, případně stojí zbytečně daleko od Geralta. Naštěstí jízdu na koni využívám jen minimálně, takže se s tím dá žít.
Ve výsledku mohu s klidným svědomím říct, že Zaklínač 3: Divoký hon i po letech rozhodně stojí za zahrání. Nabízí nádherný, rozsáhlý a neskutečně živý svět, ve kterém se hráč může doslova ztratit na desítky hodin. Každý kout herní mapy má svou atmosféru, příběhy a tajemství, která čekají na objevení. Hlavní dějová linie je napínavá, emocionálně silná a mistrně napsaná, a to nemluvě o vedlejších úkolech, které by v jiných hrách snadno mohly tvořit hlavní kampaň.
Herní obsah je ohromující – od lovu nestvůr přes morální dilemata až po vztahy s postavami, které si člověk snadno oblíbí. I po letech od vydání hra nepůsobí zastarale, a to nejen díky grafice, která obstála ve zkoušce času, ale především díky své hloubce, atmosféře a výjimečnému vyprávění. Zaklínač 3 není jen hra – je to zážitek, který by si neměl nechat ujít žádný fanoušek kvalitních RPG.
Komentáře
Okomentovat